Robin má za sebou typicky „klientský“ příběh. Pochází z dysfunkční rodiny, kde otec pil, celou rodinu agresivně napadal a Robin tak byl s matkou a sourozenci permanentně na útěku po azylových domech. Když mu bylo 12 let, rozhodl se „osamostatnit“. A tak po putování po známých a marném očekávání pomoci od úřadů skončil na ulici.
Po všemožných pokusech protlouci se sám na vlastní pěst skončil Robin tak, jako většina našich „dětí“ – na ulici. V jeho případě konkrétně pod mostem. Robin si byl vědomý toho, že níže už klesnout nemůže a svůj život začal tak trochu vzdávat. Začal se zaplétat do různých pouličních potyček a bohužel i do drobné kriminální činnosti. Jednoduše – bludná spirála možných pobytů ve vězení a bezdomovectví se začala roztáčet. Naštěstí včas zasáhla probační a mediační služba, která poprvé přivedla Robina do Domu Šance.
V Domě Šance dostal Robin příležitost vzít život do svých rukou. László mu k tomu dal permanentní podporu. Neměl to s ním ale snadné – často ho musel napomínat, že cesta, kterou jde, nevede tam, kam by se Robin chtěl dostat. A nebudeme zastírat, že roky na ulici se na Robinovi prostě podepsaly. Občas až tak, že si téměř „vykoledoval“ vyhazov z Domu Šance. László to s ním ale nevzdal – upozorňoval Robina na jeho chyby v myšlení i chování a nenápadně ho vedl k novým návykům.
Nebudeme vás napínat – tenhle příběh má dobrý konec. Robin nyní pracuje na plný úvazek v hotelu Hilton. Jeho změna osudu a vzestup jsou stabilní. Jsme sice pravidelně v kontaktu, ale je to spíš díky naší přetrvávající „rodičovské“ roli. Jinak se vše vyvíjí, jak má a Robin víceméně vše zvládá sám. V době, kdy píšeme tyto řádky, už je sám zodpovědným tátou. Škoda, že sám takhle odpovědné rodiče neměl. Nedostal by se do těžkých životních peripetií – naštěstí je úspěšně překonal.
